Temporytmická cvičení

Shrnutí: Zvukové hry s vyťukáváním, vyklepáváním a vytleskáváním drobných akcí.
Pomůcky: Orffovské nástroje - dřívka, bubínek, drhlo...
Popis: Jedná se o drobné doplňující hry, při kterých se rytmicky ztvárňují různé akce, události, charaktery postav atd. Můžeme využít jak hudební nástroje, hru na tělo apod., tak i rytmus chůze, vydupávání, skákání. Můžeme doplnit vyprávěním příběhu pomocí zvuků různého druhu, s výjimkou artikulované řeči. Používáme prvky gradace (klimax, antiklimax) příběhu podle významu.
Těmito cvičeními se dají znázorňovat i dialogy, je to vhodné jako nácvik reakcí na druhého člověka, jako názorná ukázka fungování dialogů (není vždy třeba mluvit, abychom mohli reagovat na toho druhého).

Dobrá a špatná nálada

Shrnutí: Hodina vytvořená pro práci s 1. třídou. Rozsah cca 90 minut (možné rozčlenit do více dnů, např. malování zabere hodně času).
Využité metody: Práce s představivostí, držení těla, pantomima, štronzo, vnímání reálného prostoru.
Pomůcky: Čtvrtky a vodovky (případně pastelky), veselá a smutná hudba, přehrávač.
Popis:
1. Komunikační kruh na téma: "Dobrá a špatná nálada" - Kdy máme dobrou náladu a kdy zase špatnou? Jsou nějaké situace, při kterých máme vždycky jen dobrou nebo špatnou náladu a nejde to jinak? Je něco, na co se dopředu hrozně moc těšíme, nebo naopak netěšíme?

2. Rozehřívací hra: "Dobrý den". Žáci mají za úkol se a) pozdravit se všemi spolužáky (podat jim ruku a říct: "Dobrý den!" b) pozdravit se se všemi do určitého časového limitu (30 vteřin).

3. Štronzo. Pokud děti neznají, vysvětlit o co jde. Může se navodit atmosféra té nejlepší nálady (blbneme, skáčeme, smějeme se na ostatní) a do toho občas "vpouštět" štronzo. Můžeme spojit s hudbou - se štronzem přestane hrát. Dá se spojit i s hrou na ježibabu - kdo se bude při štronzu hýbat, toho zpozoruje ježibaba a něco s ním provede.

4. Vymezení prostoru - pokud děti neznají, je toto cvičení poměrně dlouhé a náročné. Otázka - co je to prostor? Kde všude je? Kde ho máme my? Vymezení "našeho" prostoru. Vymezení osobního prostoru kolem sebe. Jak nejlépe zaplníme našimi těly celý prostor (děti si velice pravděpodobně nejprve začnou lehat na zem). -- Jakmile dojde k pochopení, zadá se chůze po prostoru (možné různé rychlosti) tak, aby při štronzu byl prostor co nejvíc vyplněný.

5. Nálady při chůzi. Cílem tohoto cvičení je naznačit, jak se chová tělo, když má nějakou náladu. Navodí se nejprve dobrá nálada, při štronzu se po sobě děti rozhlédnou, jestli na ostatních tu dobrou náladu vidí. Totéž se opakuje při špatné náladě a nakonec znovu při dobré. Je to vhodné doplňovat otázkami - co se s námi děje, když máme takovou náladu, jak asi vypadáme? (Leccos jsou děti schopné pojmenovat už v té první třídě.)

6. Hra "Odhadni náladu". Děti se rozdělí do dvou skupin, jedno dítě jde za dveře. Skupiny se domluví, která má dobrou a která špatnou náladu. Ten, kdo je za dveřmi si skupiny prohlédne a zkusí uhádnout, jakou náladu má která. Za dveřmi se vystřídá několik dětí. Skupin může být i více.

7. Kreslíme nálady. Děti mají za úkol nejprve odhadnout, které barvy asi patří které náladě - které barvy jsou smutné a které veselé. Mohou si je namalovat na pomocný papír. Na čtvrtku pak malují situace, kdy má člověk dobrou nebo špatnou náladu (váže se na úvodní komunikační kruh).

8. Závěrečný komunikační kruh: mluví se o "symbolech nálad". Jaké symboly zastupují dobrou a špatnou náladu? (Např.: duha, koťátko, úsměv; déšť, zima, slzy)

Pozn.: Hodina jsem realizovala s prvňáky už 4. září. Většinu věcí zvládli se samozřejmostí, jakou jsem u nich ani nečekala. Hodně času nám zabrala práce s prostorem, ale děti bavila. Při cvičení Nálady při chůzi je třeba se hlídat, abychom nezačali požadovat moc věcí - měla jsem tendenci navazovat na naše cvičení s držením těla, ale přiznejme si - když taková cvičení tak hrozně nudila nás, jak asi musí nudit šestileté prcky:-). Ale hra na odhadování nálad měla naopak velký úspěch - většinu věcí cítí instinktivně, není třeba do toho příliš mluvit.

Charakterizační hry

Shrnutí: Hry, které zcitlivují hráče pro charakterizaci, pro rozdíly v chování lidí různého typu a v různých okolnostech, pro vyjádření určitých emocí a vlastností, a některé z nich pěstují i smysl pro výstavbu drobného celku.
Pomůcky: nemusí být žádné, případně papíry a tužky (pastelky, fixy), pokrývky hlavy
Popis: charakterizační hry jsou různého typu.
1. Z her dětských a společenských sem patří hry typu Co by bylo, kdyby to bylo, ve kterých je účelem vystihnout charakter určité postavy, většinou reálné, přirovnáním ke zvířeti, věci, knize atp.
Např.: Co by byl Petr, kdyby byl jídlo? Co by byla Anička, kdyby byla květina? (tyto "vlastnosti" se dají kreslit a vysvětlit - popsat důvod svého úsudku)

2. Hry Ve smyslu tohoto slova - vykonává se jednoduchý pohyb či akce v určené náladě, s určitou emocí, např. na základě vylosování lístků.
Např.: Udělej dřep, udělej ho naštvaně, unaveně, výhružně...

3. Cvičení s klobouky - hráč dostane charakteristickou pokrývku hlavy, pohybuje se a jedná jako postava, která by ji mohla nosit (buď podle vlastního uvážení, nebo podle pokynů učitele)
Např. Jednej jako úředník v klobouku, lupič v kukle, bezdomovec ve vlněné staré čepici...

4. Charakteristiky určitého věku nebo povolání - jednoduše se dítě dostane do jiného charakteru. Např. teď jsi dítětem, co chce od maminky zmrzlinu, teď jsi děda, který vypráví svým vnukům pohádky - jak se asi budeš tvářit, jak budeš mluvit, jak se budeš pohybovat...

5. Etudy ve dvojicích postav, které obvykle patří k sobě.
Např. jste maminka a dítě, jste na hřišti. Jste pán a pes a jdete na procházku do parku. Jste Jeníčeka a Mařenka v lese.

6. Etudy podle zadání čtyř klíčových bodů děje.
Např.: Vyberte si postavu a v duchu o ní popřemýšlejte. Tato postava 1. jde do obchodu 2. zjistí, že mu vyprodali oblíbenou čokoládu 3. je prodavačem odkázána na jiný obchod (cukrárnu na druhém konci ulice) 4. při cestě do cukrárny uklouzne na banánové slupce.

Dialogy a komunikace umělou řečí

Shrnutí: Toto cvičení se používá buď jako doplněk k jinému cvičení ("obdivování" parku, soch), nebo i samostatně, pouze na procvičení dialogického jednání.
Pomůcky: žádné
Popis: Toto cvičení je dialogické - tedy vymezující přesně meze dialogu. Zadá se jedna věta, kterou je třeba vyslovit vždy s jiným významem, s jinou emocí apod. Patří sem také práce se zástupnou řečí - nonsensová říkanka, nebo text zastupující cizí jazyk* - a s řečí umělou**, kterou si hráči napřed každý sám pro sebe vytvoří, vyzkouší... Tyto hry vedou k větší výraznosti a k sdělení obsahu (převážně ovšem emocionálního), protože hráč se nemůže spoléhat na obecně srozumitelný význam slov.

Obměny:

• Jedna z obměn je procvičování dialogického jedání beze slov. Hráči se rozdělí do dvojic, sednou si proti sobě a "diskutují" pomocí ťukání nebo bouchání do stolu (do země, nebo na tělo - pleskání). Ostatní jsou diváci a posuzují, jaký typ rozhovoru to byl.
• Mezi dialogické jednání patří i "rozhovory" celým tělem. Na zem se dají značky (např. papíry), do cca pěti řad a pěti sloupců. Jeden člověk zaujme postoj na kterémkoliv papíru, obrácen na jakou stranu chce. Druhý člověk s ním "vejde" do dialogu, stoupne si někam jinam a zaujme postoj vůči prvnímu hráči. Ten chvíli počká, zhodnotí situaci, a "odpoví" na tento postoj dalším svým postojem (přemístí se na jiný papír, pootočí se...), pak následuje opět druhý hráč. Hráči se na sebe nedívají, pokud jsou dostatečně empatičtí, dokáží své postoje navzájem vycítit a poznají, kdy "rozhovor" končí (v tom je také role učitele - odhadnout, kdy je dialog u konce a zastavit hráče). Podstatou hry NENÍ "usmíření" či "shoda". Ostatní se na hru dívají a opět mohou (po skončení dialogu) hodnotit o jaký typ šlo, co se v rozhovoru hráčů dělo.
  

*Texty zastupující cizí jazyk:
Mydli málo, per více, neper tuto, per tamto, per dále (italština).
To ty, táto? Toto! To tato teta tuto tetu tahá.
Lev leze do tramvaje, žere mandle, loupe si je (francouzština).

**Umělá řeč: dětština, svojština (společná řeč, dorozumívání), mumbo-jumo (vytváření vlastních slov na pojmenování konkrétních věcí), giberish (umělá řeč, novotvary).

Pozn: Typy umělé řeči si nejsem tak docela jistá, pokud k nim tedy máte nějaké jiné rozšiřující informace, sem s nimi!

Vytváření tvorů nebo předmětů z lidských těl

Shrnutí: Do této skpiny patří hry na sochy. Jedná se o skupinu her, které posilují pohybovou koordinaci a uvědomění si vlastního těla ve vztahu k prostoru a k dalším osobám, některé i dovednost naplnit významem nahodilé tvary (představivost, uvědomění).
Pomůcky: žádné
Popis: Člověk svým tělem staticky zobrazí jinou osobu, zvíře nebo věc a to buď záměrně (podle zadání, vlastního rozhodnutí), nebo náhodně ("metání" soch - práce se štronzem, které vznikne z nahodilého pohybu a je zpětně vyloženo a případně upraveno tak, aby mělo určitý význam). Nebo se do soch či sousoší formují hráči vzájemně. Další typ tvoří skupinové vytváření velkcýh tvorů nebo strojů, často v pohybu.

Obměny:

• Věc vytváří celá skupina podle zadání učitele a nesmí u tvorby promluvit. Procvičuje se skupinové cítění, organizace skupiny. Mezi takové "předměty", které může vytvářet celá skupina, patří například písmena ("vytvořte písmeno M"), nebo jednoduché věci ("vytvořte balón, kruh...")
• Vytvářené věci mohou být i více abstraktní, nebo prakticky neztvárnitelné - například stromek pod sněhem, žížala v zemi, výhled z okna apod. Procvičuje se tím představivost a rychlé jednání na nejasný podnět (děti se tím učí, že ne vždy záleží na tom, jestli jsou věci, které dělají, přesně pojmenovatelné nebo pochopitelné, že důležitější je často kreativita).

Diktáty

Shrnutí: Jedná se o motivační kompetitivní hru, která se váže pouze na psaní diktátů, dělá je zábavnější. Autorka hry je doktorka Pišlová a prý je tato hra osvědčená, je ale důležité svou třídu opravdu dobře znát.
Pomůcky: papírové terče, připínáčky či špendlíky odlišené pro každé dítě; fixy
Popis: Počítá se s tím, že děti jsou rozdělené na "diktátově" lepší, střední a horší (podle situace a počtu dětí může být i více skupin). Každá skupina má svůj terč a každé dítě svůj označený špendlík. Za každý diktát se v dané skupině dá "ocenění" - první postupuje dvě kola do středu terče, druhý jedno, třetí žádné, čtvrtý jedno vzad a pátý dvě vzad (i toto se může libovolně upravit podle počtu dětí ve skupině). Kdo se dostane do středu terče, získává odměnu (podle situace a domluvy) a pak se posune znovu na kraj terče. Je důležité mít vyvážené skupiny. Hra se často hýbe a děti motivuje. Je dobré, když jsou odměny různě měněny a děti si mohou vybírat (tajně). Vede to pak ke strategickému uvažování (jaké odměny třeba brzy zmizí, co na ně ještě počká do příště atd.) Dobré na této hře je, že mají všichni stejné šance, není to soutěž na "nejlepší a nejhorší ze třídy". Ideální pro hodně nenáviděné činnosti (snad využitelné i na jiné rutinní věci než na diktáty - jako doplňovačky, pětiminutovky v matematice...)

Oslovení v prostoru

Shrnutí: hra na zvládnutí prostoru, smyslová hra
Pomůcky: žádné
Popis: Cílem je adresně oslovit partnera v prostoru. Jedná se o poměrně náročné hry. Připraví se věta, kterou budou děti postupně oslovovat různé předměty v prostoru, aniž se k nim přímo obrátí obličejem. Úkolem ostatních je určit, který předmět byl osloven.

Obměny:

• Děti se oslovují v kruhu nebo ve skupině. Postupně se oslovují tak, že nesmějí použít jméno toho, komu něco sdělují. Oslovený odpoví a vybere si někoho dalšího, komu chce něco říci. Stane-li se, že současně odpoví více dětí, pak sdělení nebylo adresné.
• Můžeme oslovit i celou skupinu. Pokud je tam někdo, kdo nebyl osloven, přihlásí se.
• Oslovuje se celá skupina, ale jeden z hráčů je úmyslně vynechán.